Catch-as-catch-can wrestling - "zlý bratr" brazilského jujutsu

  "Ať už v pouličním boji, zápase bez pravidel nebo zápase v Catch Wrestlingu, základní strategie zůstává stejná: protivníka hákovat co nejrychleji, s co nejmenším vystavením se jeho útokům. Catch Wrestling učí kontrolovat protivníka; soustředí se na využití rovnováhy, principu páky a techniky k jeho kontrole a nakonec k jeho hákování. "
         Tony Cecchine

Zejména ve Spojených státech jsme v posledních letech svědky boomu tzv. "grappling" systémů - stylů boje zaměřených na boj v klinči a na zemi. Hlavně pod vlivem NHB zápasů ("bojů bez pravidel") je boj na zemi považován za nezastupitelnou část přípravy bojovníka. V českých luzích a hájích se tento trend zatím tolik neprosadil - stále převládá názor "kopnu ho nebo ho píchnu do očí a nemá šanci mě dostat na zem".

Ale i v USA je téměř jediným rozšířeným "grappling" stylem brazilské jujutsu, které je považováno za nejlepší a vlastně jedinou volbu pro toho, kdo se chce věnovat boji na zemi. V tomto článku bych chtěl přiblížit další styl, který se věnuje boji na blízko a na zemi. Styl, který je původem z USA a který se rozvíjel nezávisle na brazilském jujutsu, dokonce ho historicky předchází. Řeč je o Catch-as-catch-can , neboli Catch-wrestlingu.


Historie Catch-wrestlingu

Název "Catch-as-catch-can" (chytni jak můžes) se týká jak toho, že zápasníci Catch wrestlingu nezačínají ze stanovené úchopové pozice na těle protivníka, tak toho, že je v zápase možno použít libovolný chvat či techniku.

Jednou z největších současných autorit CACC je Tony Cecchine, který žije a učí v Chicagu. K historii CACC říká:

"Jiný název pro Catch-wrestling je "hooking" (hákování). Hooking je umění nasadit mrzačící zápasnické držení, "hák" (hook). "Hooker" je titul pro bojovníka Catch Wrestlingu, který je mistrem háků.

Kolem roku 1900 se Catch Wrestling začal prosazovat ve Spojených státech, zejména na trasách kočujících cirkusů. V těchto cirkusech byli zaměstnání muži, kteří za peníze poráželi v zápase všechny místní vyzyvatele. Tito muži byli nazývání Hookeři, a byli trénováni nejen v umění zápasu, ale i ve schopnosti používat rychlé, silné a potenciálně natrvalo mrzačící techniky.

Pravidla zvýhodňovala místní vyzyvatele - Hooker prohrát zápas když byl hozen, strhnut k zemi, skončil na zádech, nebo byl hákován.  V některých případech Hooker prohrál zápas, pokud se mu nepodařilo protivníka porazit v určitém časovém limitu. Proto se Hookeři museli stát specialisty v kontrolování, hákovaní a obraně proti všem druhům útoku, s extrémní rychlostí a přesností.

Hooker je tedy osoba ovládající zápasení a hákování natolik, že může jejich pomocí protivníka kontrolovat a eliminovat rychle a efektivně. Hooker také disponuje silnými šlachami a vazy, které vydrží v boji absorbovat i daleko silnější útoky a páky než průměrný zápasník. Vždy se snaží neskončit při boji na zemi na zádech, protože v takovém případě by podle původních pravidel okamžitě prohrál. Je mistrem v kontrolování svého protivníka a používání háků z jakékoliv pozice, i z té, která je v jiných bojových stylech považována za "nevýhodnou".

Hooker také může být označen jako více mrzačící než student jiného "grappling" stylů. Jeho techniky jsou vytvořeny a používántak,aby  způsobily rychlé a trvalé poškození. Je jako tradiční zápasník s téměř neomezenými znalostmi tělesné mechaniky, manipulací s tělem a klouby, pozic a kontroly. Představte si zápasníka na olympijské úrovni s širokým arzenálem mrzačících hmatů a můžete si udělat přestavu.

Tito muži vládli silou, rychlostí a výdrží, které jim umožňovala nasadit finální chvat z jakéhokoliv úhlu, proti jakémukoliv protivníkovi. V protikladu k obecným představám většina velkých Hookerů vážila o hodně méně než 200 liber (90 kg).Jejich trénink byl dlouhý, tvrdý a mnohdy nebezpečný, a skládal se z drilování základních zápasnických dovedností. Až po delší době se mohli učit háky.

Páky na páteř, ramena, výkruty krku a obličeje byly obvyklé, stejně jako páky na paže a nohy. Používala se také škrcení, ačkoliv ta byla ve většině zápasů zákázána (pokud se nejednalo o zápas "bez pravidel")."




Techniky

Jak už bylo řečeno, základem Catch-wrestlingu je zápasení. Narozdíl od brazilského jujutsu, v němž se bojovník v podstatě pohybuje z pozice do pozice, v Catch wrestlingu jde o to neustále protivníka kontrolovat, zápasit z pozice do pozice. Držení Catch-as-catch-can na zemi jsou daleko těsnější a kontrola brutálnější, účelem je působit co největší bolest v průběhu celého zápasu.

Tony Cecchine: "Tvůj protivník se musí cítit jako by se pravě vrátil z války. I tak jednoduchá věc jako riding (udržování pozice na protivníkovi) musí být pro něj bolestivá. Crossface je jako úder (vražení předloktí do obličeje!), top wristlock znamená loket do tváře, heel hook je zároveň kopnutí do rozkroku."

Ve stoji se používají techniky klinčování, hody z řecko-římského zápasu a takedowns (strhy) z volného stylu. V boji na zemi se pak užívají typické techniky ze zápasu, jako hip heist, sit-out, pancake atd. Právě používání principů západního zápasení a drtivá kontrola je to, co odlišuje Catch-wrestlingu od brazilského jujutsu. Catch-wrestler musí být nejprve zápasníkem, a až pak se učí páky a držení.

Dokonalá kontrola také umožnuje protivníka hákovat velice rychle. To je další rozdíl od brazilského jujutsu, které mnohdy v zápase používá vyčkávací taktiku. Také oblíbená pozice jujutsu na zádech (guard) se v Catch-wrestlingu příliš nepoužívá, právě proto, že neumožnuje  kontrolu a ofensivní způsob boje.




Hooks (háky)


 Háky, čili finální chvaty Catch-wrestlingu jsou ve srovnání s pákami brazilského jujutsu daleko těsnější a brutálnější. I tady je vidět filosofie Catch-wrestlingu - maximální kontrola protivníka. Kromě toho jsou háky CACC účinnější a rozmanitější. Tony Cecchine píše:
"Hákování je daleko víc než jen páky na loket a škrcení. Catch Wrestler musí dokonale porozumět vědě o manipulaci s lidským tělem.  Páky na ruce, na holenní kosti, výkruty kyčlí, páčení předloktí, drcení bicepsů a výkruty krku jsou zahrnuty do tréninku v Catchi. Nezáleží jestli jsi nahoře, dole, na boku nebo hlavou dolů. Jakmile rozumíš fyziologickým principům háků, můžeš je použít z jakékoli pozice, maximalní silou a s mrzačícím účinkem."




Ripping
  Poslední, neobmyslitelnou částí arzenálu Catch-wrestlera jsou techniky označované jako 'ripping' (trhání). Zatímco v jiných stylech by byly označeny jako nesportovní taktika a používány pouze jako "faul" v případě nouze, v Catch-wrestlingu jsou součástí strategie boje. Taktiky jako dloubání do očí, trhání nosu, uší, drcení měkkých částí těla, to všechno je v Catch-as-catch-can trénováno, jako další metoda úplného kontrolování protivníka, která přímo plyne do ukončujícího háku.
Catch-wrestler kontroluje protivníka na zemi těsným držením, a pomocí bolesti způsobené  trhacími technikami ho manévruje do pozice pro hák. Tony Cecchine k tomu říka "Nečekáme na to až protivník udělá chybu - donutíme ho tu chybu udělat!"


Trénink
Student Catch Wrestlingu se  musí nejprve naučit základy  takedowns (strhů), kontrolování protivníka a pozice na zemi. Aby mohl "užít celé své tělo jako zbraň a celé tělo protivníka jako cíl", musí nejprve ovládnout kontrolu. Trénink výdrže a síly, zakotvený v základech strhů, obran a způsobů kontroly jsou první koncepty, které je nutno naučit se a nadrilovat.

Údery, dloubání (gouging) a útoky na nervový systém jsou další částí základního tréninku.Čím dříve se tyto věci začnou používat, tím dříve si na ně tělo zvykne.

Nakonec se student naučí háky.

Součástí tréninku je i posilování vazů a šlach, aby vydržely nápor protivníkových háků.

"Ve své konečné formě je Catch Wrestling stejně psychologická bitva jako fyzická. Učíš se přelstít protivníka a neustále ho kontrolovat. Učíš se hákovat z jakékoliv polohy. Učíš se dominovat nad protivníkem od začátku až do konce."